Já asi nejsem ta pravá osoba pro podobné knihy, vůbec nevím, jak ji zhodnotit. Začnu tím, co se mi líbilo. Grafická úprava knihy je nádherná, nápad s vnější obálkou se povedl na jedničku. Už jen kvůli tomu, jak kniha fyzicky vypadá, si ji chci nechat.

A pak jsou tu haiku. Veškerá poezie v knize mě chytla za srdce a mám chuť si hned teď sehnat nějakou japonskou sbírku a ponořit se do ní až po krk.

Jenže... Jenže. Asi nejsem ta správná romantická duše, která by vnímala hlavního hrdinu a jeho činy jako obrovské vyznání lásky. Hlavní hrdina je úchyl, kterému je cizí pojem soukromí, neváhá tahat za nos ostatní, jen aby dosáhl svých cílů, a žena, které adresuje svou poezii, pro něj není lidská bytost, ale jen idea, kterou si vytvořil v hlavě. Naštěstí to na konci přiznává i sám hlavní hrdina/autor. Takovéhle podoba lásky je mi cizí a asi ji nedokážu plně respektovat.