S japonskými autory si ne vždy rozumím, ale tohle se četlo dobře. Tedy pokud se člověk příliš nepitval v tom, jaké milostné vztahy vlastně autor představil (můj západní vnitřní hlas řve, že toxické). Ty ale nebyly hlavní pointou 4 vykreslených příběhů, takže se zdržím jejich hodnocení. Pointa jako taková se mi líbila.

Otravné bylo jen neustálé opakování některých věcí (pravidla pro cestování časem, recap předchozích příběhů), až jsem si říkala, jestli ty 4 kapitoly nevyšly původně separátně jako 4 povídky. Nic takového ale nikde není zmíněno; v autorově medailonku se mluví jen divadelní hře, což vysvětluje způsob vyprávění i kulisy celého příběhu.