Přiznám se, že nechápu nadšené hodnocení téhle knihy ani ocenění, kterého se jí dostalo. Hlavní hrdinka je neuvěřitelně otravná snobka, která se pořád vůči něčemu nebo někomu vymezuje a snaží se čtenáři vsugerovat, jak je jiná a lepší než ostatní (na ukázku stačí první dva odstavce, které tímto nominuju na nejhoší začátek knihy ever). Divné pachuti při čtení jsem se nezbavila až do konce, ale přiznávám, že už jsem byla zaujatá a věci, které bych jiné knize odpustila, mi tady lezly na nervy (třeba to, jak je Japonsko vykreslováno strašně jinaké, každá odlišnost zveličena, přestože když tam člověk jede a nějakou dobu se tam pohybuje, tak mu Japonsko až tak strašně jinaké nepřijde - teď myslím v těch povrchních věcech, které kniha prezentuje, nebavíme se o sociologické sondě do života japonské společnosti). Jo a teda vážně nevěřím tomu, že na přijímačky na japanologii přijde třetina lidí v cosplayi *facepalm* (autorka zjevně potřebovala zdůraznit, jak je její hlavní hrdinka jiná a lepší, protože ona se k japonštině dostala přes literaturu!) - ale třeba mě někdo znalejší vyvede z omylu...

Trvalo mi aspoň 100 stran, než jsem se do knihy začetla (tedy zhruba třetinu obsahu), ale pak se to četlo samo. Zápletka sama o sobě totiž není vůbec špatná a veškeré povídání o japonské literatuře zajímavé. Proto nakonec dávám 3 hvězdy, z toho jedna je za slovníček japonských spisovatelů s informacemi o překladu do češtiny :D