Když člověk otevře antologii povídek od různých autorů, tak nějak očekává, že kvalita bude kolísavá. Že najde pár povídek dobrých, pár špatných, většinu průměrných, a když bude mít štěstí, objeví i nějakou výbornou. Musím říct, že tahle antologie mě překvapila. Našla jsem sice jednu výbornou povídku (Dlouhá noc na Japetu od Julie Novákové) a jednu průměrnou (Čtyři králové od Petry Lukačovičové), ale ten zbytek, to byl odpad. Všudypřítomná misogynie zažraná do podvědomí autorů tak hluboce, že vybublávala všude a pořád; ženy jako oběti nebo jako odměny pro hlavní hrdiny, ženy jako záporačky (ale bohužel bez nějaké zajímavé agendy, vždy jen jako prostředek, jak vyzdvihnout hlavního hrdinu), ženy jako comic relief, ale nikdy ženy jako lidi. Říkám si, že jsem asi už moc stará na to číst podobně klišovité a nudné zápletky, a nechápu, proč jsem to vlastně vůbec dočetla. Mám doma půjčenou ještě jednu antologii z této serie, ale tu vrátím s omluvou, že nervy mám jen jedny. Mrzí mě jen to, že jsem se po dlouhé době odhodlala zkusit českou fantastiku místo zahraniční, a odnáším si z ní pocit, že tuzemští autoři poněkud zaspali dobu. Asi tak o 30 let.