Letos jsem si dala závazek vykročit ze zajetých kolejí a zkoušet žánry, které obvykle nečtu. A taky zkoušet číst víc v češtině, ideálně původní českou literaturu, tu dlouhodobě zanedbávam a myslím si, že je to škoda. 

Ignis Fatuus měl být první opatrný pokus o vykročení z bubliny, a bohužel ne moc úspěšný. Vůbec mi nesedl autorčin styl, velmi overwritten a současně samé telling and not showing (sakra, ani nevím, jak se tomu říká česky). Moc tomu nepomohlo, že žádná z postav mi nepřišla zajímavá a bylo mi úplně jedno, co se komu stane a proč. Knihu jsem vzdala ve 30 %, nemá smysl se trápit s něčím, co mě nebaví, když je tolik jiných zajímavějších knih.